Katastrofa na příbramském dole Marie dorostla děsných rozměrů

Středa 1. června 1892

Nové zprávy o včerejším požáru na příbramském dole Marie vytvářejí nový, děsivý obraz o celé události, která nemá ve vzpomínkách místních pamětníků obdobu. Přestože záchranné práce dál s obtížemi pokračují a požár ještě nebyl uhašen, odhadovaný počet obětí již narostl na 250 lidí. Škoda přesahuje dva miliony korun. Do města míří ministr orby a zemský místodržící, Příbram i Březové Hory ale truchlí a chystají se na první hromadné pohřby.

Začíná objasňování průběhu neštěstí a lidé popisují hrůzy, kterých byli svědky. Strašlivý byl pohled na těla mrtvých horníků. „Byli vesměs zadušeni, a jich zrůzněné tváře, ve smrtelném zápasu vypoulené oči, krev z nosu a uší se řinoucí, nasvědčovaly, jak strašlivý, neskonale trpký byl zápas se smrtí, jejž tito hrdinové práce právě byli přestáli,“ popisuje dopisovatel Národních listů.

Uvažované příčiny jsou tři. Nejméně pravděpodobný je úder blesku. Národní politika uvedla nejprve jako jasnou příčinu neopatrné zacházení se světlem, ale na místě se stále častěji i o možném úmyslném zapálení. Tomu nahrává i to, že požár vypukl na 29. patře dolu, kde se přitom nerubá.

Požár[editovat]

Požár vypukl na šachtě Marie, hluboké 31 pater a víc než 1100 metrů zhruba v 11 hodin. Horníci se mohli přemisťovat do dalších dolů, se kterými je mariánský spojený, ale i tam je pronásledoval kouř. Brzy tak byly zasaženy i důl Vojtěšský a po něm i Anenský a Františka Josefa. Báňský správce Hugo Grögler ale dostal zprávu o požáru až o dvě hodiny později. Okamžitě přispěchal na místo, několikrát se pokusil sestoupit do zasažených oblastí, ale vždy ho zastavil dým.

Přetržená tažná lana znemožnila použití strojů k vytahování horníků přímo z dolu Marie. Záchranné týmy se tak přesunuly k Vojtěšskému a Anenskému dolu. Odborná komise rozhodla se pouštět dolů čtyři proudy vody, aby rozháněla kouř. Ten se dostával do ostatních šachet a hnal se šachtou Anny ven.

Horníka Augustina Hrubého zemdlelého vytáhla fárací stroj. Vyprávěl, že za ním se ale do propasti zřítili horníci Václav Šilhan a Karel Harant. Václav Krotký, který podlehl svým zraněním až na povrchu, před skonem popisoval, jak přes dvě hodiny prchal přes kupy zohavených mrtvých těl.

Hrdinové a oběti[editovat]

Dějiště neštěstí je svědkem tragických i heroických scén. Vyznamenal se lezec Pešek, který se čtyřikrát spustil do zakouřených šachet, třikrát se vrátil se zachráněnými horníky, počtvrté ale vynesla klec jeho tělo zemdlelé, udusil se. Podobně dopadl vrchní lezec a cvičitel hasičů horní správy Žlutický. Též další hasiči a horníci, kteří se přihlásili jako záchranáři, byli vytaženi zpět jako mrtvoly. Hasíč Kühn, dělník Soukup a horníci Kavka, Karas a Raindl se opakovaně nechali spustit do zasažených prostorů, odkud vyprostili několik obětí a sami byli naposledy vytaženi v bezvědomí a museli být vzkříšeni.

Záchranáři nedospěli hloub než do 21. patra. V jednu hodinu v noci pak okresní hejtman Weber z Ebenhofu přikázal další pokusy o záchranu zastavit, protože počet ztracených záchranářů začal převyšovat počet zachráněných. Dnes ráno byly pokusy obnoveny jen nakrátko, ale kouř je dál znemožňuje.

Není jasné, kolik lidí ještě zůstává v dolech. Zvonění na zvonce ukazuje, že v hloubce stále jsou živí lidé. Na druhou stranu poslední zachránci sestoupivší do šachet tvrdí, že v hlubších patrech i tam, kde je dým řidší, kahany zhasly. Odhaduje se, že pod zemí může zůstávat až 600 horníků. V nemocnicích je mnoho raněných.

Mezi oběti ale je nutno připočítat i pozůstalé. Vždyť neštěstí dopadlo na chudé rodiny, jejichž jedinými živiteli byli právě zahynulí otcové. Po mnohých zůstaly nejen ženy, ale také početní sirotové. Jedna z vdov po oznámení zprávy zešílela, druhá již před tím vážně nemocná duševní otřes sama nepřežila. Ženy a děti postávají kolem dolů, naříkají a lomí rukama.

Přípravy na obřady[editovat]

První hromadné pohřby mají proběhnout zítra. Truhláři zatím v Příbrami kvapně vyrábějí ve velkých počtech rakve. Ostatky byly převezeny do kostnic na hřbitovech na Březových Horách a v Příbrami, některé byly dopraveny rodinám.

Do Příbrami vyjel i báňský hejtman pražský. Zítra mají dorazit zemský místodržitel hrabě František Thun a ministr orby hrabě Julius von Falkenhayn.

Dopisovatel Národních listů popisuje: „Jest to událost, která svojí příšerností očitým pozorovatelem tak mrazivě otřásá, že nejsa schopen ani slova ani vzdechu na půdě, pod níž tolik životů lidských bylo zmařeno, stojí v němém ustrnutí.“

Toto je historická zpráva.

Vychází jen z tehdejších zdrojů a může obsahovat informace, které byly později vyvráceny, nebo hodnotit událost překonaným způsobem.

Pro doplnění kontextu doporučujeme vyhledat další informace ve Wikipedii, v sekci Související zprávy, v seznamu zpráv na tuto zprávu odkazujících nebo v kategoriích, které sdružují související zprávy.

Historické zprávy jsou takové zprávy, které byly napsány s odstupem větším než týden od události – nepíše se však o událostech, které se staly před rokem 1800.

Související zprávy[editovat]

31. května 1892 – V březohorských dolech hořelo, asi 70 mrtvých‎

Zdroje[editovat]

Včerejší hrozná katastrofa v dolech příbramských. Národní politika, 1892-06-01, s. 1.
Hrozná katastrofa v dolech příbramských. Národní politika, 1892-06-02, s. 2-4.
Děsná katastrofa v dolech příbramských. Národní listy, 1892-06-02, s. 3.