Rodinná sklárna nedaleko Prahy, která zatím přečkala všechny krize

Z Wikizpráv

Středa

Asi 20 kilometrů jihozápadně od Prahy se nachází vesnice Nenačovice a v ní malá rodinná sklárna Glasstar, která vedle produkce barevného skla (zvířátka, skleněné ovoce a bonbony, popelníky, svícny, těžítka, květiny) umožňuje návštěvníkům nahlédnout do provozu a seznámit se s jednotlivými fázemi výroby skleněného výrobku. Sklárnu založili v roce 1996 dnešní manželé Starovi, kteří dříve pracovali v nedaleké sklárně v Nižboru. Firma přečkala všechny krize, které toto odvětví postihly, ať už dovoz levného skla z Číny, či ekonomickou krizi v letech 2007 a 2008.

Rozhovor s majitelkou Romanou Starovou[editovat]

Tvarování skla
Firma Glasstar Nenačovice byla založena v roce 1996; čemu se její zakladatelé věnovali předtím?
Jsme dva spolumajitelé. Julius Starove, absolvent SPŠS Nový Bor, obor: hutní tvarování skla, po škole nastoupil jako vedoucí hutního provozu ve Sklárně Bohemia Nižbor, potom rovněž jako vedoucí hutního provozu ve Sklárně Bohemia Poděbrady. Do Nižbora se po nějaké době vrátil jako huťmistr, a to v době, kdy zde Romana Sládková (později Starová) pracovala jako vedoucí hutního provozu. Ing. Romana Starová, absolventka VŠCHT Praha se zaměřením na technologii skla, po škole nastoupila jako vedoucí hutního provozu ve sklárně Bohemia Nižbor, později Antonín Rückl a synové s.r.o.

Co vás vedlo k přechodu na výrobu barevného dekorativního skla?

Vzhledem k tomu, že jsme oba odešli z Nižbora, jsme chtěli dělat jiný sortiment, než se dělá tam, a také jsme se chtěli věnovat složitější technologii, kdy jsme pracovali s barevnými sklovinami, které jsme tavili v pánvové peci. (V Nižboru byla vanová pec pouze na jeden druh skloviny.) Tímto sortimentem jsme cílili hlavně na turisty, protože jsme v blízkosti Prahy, kde je zájem o dárkové předměty. Ale hlavně se nejednalo o žádný přechod, protože jsme začínali úplně od začátku.

Jak těžké bylo postavit vlastní pec, zřídit provoz a najít odbyt?

Začátky byly velmi těžké, začínali jsme s minimálním vstupním kapitálem (25 000 korun). Za pomoci našeho kolegy pana Miroslava Koubka jsme postavili malou pícku a začali dělat výrobky, které jsme pak osobně nabízeli v Praze i jinde. Od té doby všechno, co vyděláme, vracíme do huti, máme už třetí pec (stále dokonalejší, nyní máme třípánvovou), začínali jsme s jedním zaměstnancem a nyní jich je 10. Všechno jsme doslova vydřeli vlastní prací.

Dopomáhá zpřístupnění huti nějak zvýšení prodejů? Kde vznikla myšlenka umožnit návštěvníkům prohlídku huti?

Huť jsme zpřístupnili hlavně proto, že chceme propagovat řemeslo. Málokdo chce dnes pracovat rukama a je téměř nemožné sehnat vyučeného skláře.

Jakým způsobem přečkala sklárna příliv levného skla z Číny a následně ekonomickou krizi?

Přílivu levného skla z Číny nejde konkurovat, musíme se zaměřit na vysokou kvalitu a ruční práci, prostě na výrobky, které nedokážou udělat stroje. Krize, která postihla skláře v roce 2007, nás zasáhla velmi silně. Bojovali jsme o přežití za cenu velkých úspor, dali jsme do huti veškeré svoje finance, vzali jsme si úvěr a měli jsme splátkové kalendáře. Byli jsme ve zvláštní situaci: Měli jsme v té době dotaci na stavbu nové pece, která pokryla 60 % nákladů a měla velmi tvrdé udržitelné podmínky. Proto v době, kdy všichni reorganizovali a propouštěli zaměstnance, aby ušetřili, anebo úplně zavírali provozy (Poděbrady, Světlá, Crystalex Nový Bor), my jsme podle podmínek museli naopak ještě dva lidi přijmout. Kdybychom provoz ukončili nebo kdybychom tyto lidi nepřijali či někoho propustili, museli bychom dotaci vracet, což by byla likvidace huti. Nebyly by totiž na to finance a huť by se musela prodat. Bylo to opravdu velice těžké, ale přežili jsme to a nikoho jsme neposlali na Úřad práce.

V poslední době je znát odliv zájmu o broušený křišťál. Zasáhl tento nezájem i barevné dekorativní sklo?

Toto moc nepociťujeme. Děláme sklo pro trh spojený s cestovním ruchem a je známé, že politika našeho státu se orientuje na turisty z Asie, kterých je plná Praha a kteří se pouze fotí a nic většího si nekoupí. Dále hodně turistů využívá cestování nízkonákladovými lety a ti si toho také moc nekoupí, protože mají omezenou váhu svých zavazadel. Jsou tu ovšem i jiní turisté, kteří kupují, ale je jich málo, převažují ti Asiaté. Dobře nakupovali turisté Rusové, ale ti mají kvůli sankcím nepříznivý kurz a je tu pro ně nyní draho, tak kupují málo. Vypadlo nám odbytiště například v Karlových Varech.

Děláte zakázkovou výrobu? Pan Starove často vypráví o realizaci v Indii pro rodinu Ghandí, na které se podílel. To bylo v době, kdy jste byli v Nižboru, nebo už jste pracovali v Nenačovicích?

Na zakázky děláme, děláme pro filmaře rekvizity a také originální sportovní trofeje. Co se týká Indie: Původní návrh se realizoval v době, kdy manžel pracoval v Sklárnách Bohemia Poděbrady, a když proběhla poslední údržba skleněné řeky a rozbitých dílů, tak se to realizovalo již v naší huti v Nenačovicích.

Jaké plány máte do budoucna? Bude mít sklářská výroba v Nenačovicích pokračovatele?

Do budoucna bychom chtěli udržel huť co nejdéle v provozu, neboť je to naše obživa. Rádi bychom, aby se této výrobě lépe dařilo a my mohli do huti více investovat, hlavně do technologií. Také nám záleží na tom, abychom měli dostatek kvalifikovaných zaměstnanců, pro které bychom chtěli ty nejlepší podmínky. Pokračovatele nemáme, všechny děti mají jiné zaměření. Ale nikdy neříkej nikdy.

Zdroje[editovat]

Čtete zprávu, která vznikla jako původní zpráva redaktora Rozhovory (diskuse, příspěvky), který ručí za její pravdivost. Pokud se vaše informace o události liší, Wikizprávy uvítají, pokud je s uvedením zdrojů doplníte či uvedete na diskusní stránce.


Externí odkazy[editovat]