Sata se stal novým prezidentem Zambie

Z Wikizpráv
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pátek

Odstupující prezident Rupiah Banda

Předseda Vlastenecké fronty Michael Sata složil přísahu jako nový prezident Zambie. Slavnostní ceremonie se konala na půdě Nejvyššího soudu v hlavním městě Lusace. Sata vyhrál rozhodující kolo prezidentských voleb, ve kterém porazil dosavadního prezidenta Rupiaha Bandu z Hnutí za pluralitní demokracii.

Ve svém inauguračním projevu se Sata vrátil k tématům předvolební kampaně, kterými byly nastolení vlády práva a boj s chudobou a korupcí. V těchto oblastech chce dosáhnout změn v průběhu 90 dní. Slíbil zároveň Zambijcům, že zmenší velikost vlády, aby snížil vládní výdaje.

Satu, který je pátým prezidentem Zambie od její nezávislosti na Británii v roce 1964, při přísaze doprovázeli jeho předchůdce Banda a prezident zakladatel Kenneth Kaunda. Satovo vítězství ukončilo dvě desetiletí trvající panování Hnutí za pluralitní demokracii, které zvítězilo v prvních svobodných volbách v roce 1991.

Odstupující prezident Rupiah Banda před tím v emotivním projevu přiznal porážku a rozloučil se. „Teď je čas odstoupit. Je čas pro nového lídra. Můj čas skončil. Je na čase říct sbohem. Ať Bůh dohlíží na lid Zambie a ať žehná naší krásné zemi,“ řekl. Poděkoval Zambijcům a doplnil, že pro něj bylo ctí a privilegiem jim sloužit. Také je požádal, aby podpořili nového prezidenta. „Naléhám na vás, abyste se nyní spojili za novým prezidentem. Ano, naším novým prezidentem. Ano, možná máme rozdílné myšlenky, ale oba chceme totéž – lepší Zambii. Teď není čas pro násilí a odvety. Teď je čas se spojit a spolu budovat Zambii zítřka,“ řekl.

Pro mnoho Zambijců se stal Banda příkladem pro jiné africké vůdce, kteří odmítli přiznat svou volební porážku.

Zambijská měna kwacha se po oznámení výsledků voleb propadla na historické minimum. Bylo to kvůli nejistotám investorů ohledně Satových ekonomických plánů. Sata vycházel z podpory chudých a v minulosti ostře kritizoval zahraniční, zejména čínské investice do zambijského těžebního průmyslu.

Zdroje[editovat]