Studenti si v Praze připomněli jak listopad 1989, tak Mezinárodní den studentstva

Z Wikizpráv
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Úterý

Z připomínky 17. listopadu dnes v pražské Žitné ulici

Co se vám vybaví, když se řekne 17. listopad? Takovou otázku mi položil webmaster 2. lékařské fakulty Petr Andreas, který uspořádal anketu na toto téma. Odpověď na ni mi zabrala půl dne a nebylo to pro mě snadné vzpomínání.[1] A když jsem si přečetl i odpovědi ostatních studentů a pedagogů naší fakulty,[2] rozhodl jsem se dnes vydat hledat další odpovědi do pražských ulic.

17. listopad pamatujeme jako Mezinárodní den studentstva, kterým byl vyhlášen v Londýně v roce 1941, tedy dva roky poté, co se jakožto tragédie vepsal do historie českého národa. Je to snad jediný celosvětový svátek, který byl ustanoven jako připomenutí událostí, které proběhly u nás, v tehdejším Československu, v roce 1939, v době, kdy zde začal vládnout nacismus, se mu studenti československých škol postavili na odpor, za což mnoho z nich zaplatilo životem: někteří z nich byli právě 17. listopadu 1939 rovnou popraveni, dalších třináct set jich bylo odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen, vysoké školy byly zavřeny. O padesát let později byla připomínka tohoto výročí spouštěčem tzv. sametové revoluce.

Jedním z kalendářů, ve kterém se ale tento mezinárodní svátek nevyskytuje, je kalendář český, ve kterém je tento den od roku 2000 veden jako Den boje za svobodu a demokracii. Na to ve svém projevu důrazně upozornil pan plk. v. v. Ing. Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu, na jednom z letošních pietních aktů k výročí 17. listopadu. Návrh na opětovné uznání tohoto svátku v parlamentu opakovaně prosazovala Komunistická strana Čech a Moravy, podle které se kvůli přejmenování vytrácí památka událostí z roku 1939,[3] ostatní strany to odmítají s tím, že jde naopak o snahu potlačit v nynějším názvu obsažený negativní obraz nesvobodného komunistického režimu a odkaz boje proti němu.[4]

Průběh vzpomínkové slavnosti u Hlávkovy koleje[editovat]

Pietní akt u Hlávkovy koleje se konal od 9:00 hodin a uspořádalo ho ČVUT a Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových ve spolupráci s ČSBS a zahájil ho prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., předseda Nadání, který předal slovo premiérovi Bohuslavu Sobotkovi[5]. Po plk. Vodičkovi dostal slovo PhDr. Vojmír Srdečný – pamětník listopadových událostí 1939, někdejší student, rovněž odvlečený do koncentračního tábora; ten podal spíše statistický přehled, že tehdejších pamětníků dnes žije už jen několik a jejich věk se pohybuje mezi 95 až 99 lety. Po něm promluvil rektor ČVUT prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc. a po něm rektor Univerzity Karlovy prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. Poslední slovo držel předseda Studentské komory Rady vysokých škol Hynek Roubík. Během kladení věnců zpívali členové různých pěveckých sborů (Pěvecký sbor ČVUT Praha, Komorní ženský sbor Pedagogické fakulty UK, Sbor Univerzity Karlovy v Praze, Pražští pěvci, Coro d'Oro, Pěvecké sdružení pražských učitelů a Pražský pěvecký sbor Smetana), vedl je sbormistr Haig Utidjian.

Pamětní deska v Žitné ulici[editovat]

Po ukončení vzpomínkové slavnosti před Hlávkovou kolejí se průvod odebral do nedaleké Žitné ulice k pamětní desce studenta Jana Opletala a pekařského učně Václava Sedláčka, kteří byli na tomto místě před 76 lety zasaženi smrtonosnými kulkami během protinacistické demonstrace při výročí 28. října. Pod pamětní deskou už hořely svíce. Setkání svým projevem zahájil předseda Studentské komory Rady vysokých škol Hynek Roubík. Často opomíjenou skutečnost, že kromě studenta medicíny zde utrpěl smrtelné zranění i pekař, připomenul ve svém projevu rektor Univerzity obrany brigádní generál prof. Ing. Bohuslav Přikryl, Ph.D.; dále promluvili rektor Jihočeské univerzity prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc. a rektor Masarykovy univerzity doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D. Pietní setkání v Žitné ulici jsme ukončili zpěvem studentské hymny Gaudeamus igitur a české státní hymny, kterou předzpíval sólista Ondřej Kupík, a poté byly pod pamětní desku položeny věnce.

Na Albertov policie pustila jen 30 vybraných lidí[editovat]

Po skončení pietního aktu v Žitné ulici byli účastníci vyzváni k dobrovolné účasti vzpomínkového aktu u pamětní desky 17.11.1989 na Albertově. Šli jsme Viničnou ulicí a dolů po starých schodech, avšak na začátku Studničkovy ulice už byly postaveny policejní zátarasy kvůli plánované Demonstraci na podporu názorů prezidenta republiky na imigraci a islám (za účasti prezidenta Miloše Zemana), která měla začít za dvě a půl hodiny, a tak pietní průvod studentů s českými vlajkami a věnci nechtěla policie ČR na Albertov vůbec vpustit. Rektorovi Zimovi se nakonec podařilo dojednat, že z celé demonstrace bude vpuštěno 30 zástupců – z toho 16 byli zpěváci, kteří se policii mohli prokázat notami. Avšak sbormistra Utidjiana už nechtěla policie vpustit – neměl noty a byl už třicátý první v pořadí; po dalším jednání s rektorem byl nakonec sbormistr vpuštěn, dostalo se mu však zvláštního policejního doprovodu, aby v průběhu položení věnce a květin mohl oddirigovat studentskou hymnu Gaudeamus igitur a českou státní hymnu; ostatním účastníkům nebyl vstup povolen a zejména byl přistup odepřen i fotografům.[6]

Většina účastníků vzpomínkového průvodu se proto musela opět vrátit po starých schodech nahoru a hned za nimi byl policejní zábor rozšířen od Studničkovy ulice až k Apolinářské ulici, včetně soukromého pozemku s parcelním číslem 1539, na kterém se nachází Pražský dům kněžské komunity Misionářů sv. Karla Boromejského. Když jsem upozornil policii, že provádí zábor na soukromém pozemku, na kterém to bylo výslovně uvedeno, policista odpověděl, že jedná podle příkazu.

Po skončení všeho poskytl krátký rozhovor předseda Studentské komory Rady vysokých škol Hynek Roubík. Proti politickému zneužití prostoru v bezprostřední blízkosti budov na Albertově se sice už předtím ve výročí úmrtí Jana Opletala 11. listopadu ohradila SK RVŠ[7] a poté i rektor a děkani UK,[8] nebylo jim to však již nic platné, neboť dotyčná politická strana svou plánovanou demonstraci na Albertově nahlásila magistrátu dříve.

Vraťme se ještě k otázce, naznačené v úvodu: Jak je možné, že po padesáti letech od událostí, které daly vzniknout Mezinárodnímu dni studentstva, mohl tento svátek z našich kalendářů zmizet? Při příležitosti tohoto svátku se v roce 1989 spustila lavina událostí, které vyústily v přerod celého našeho státu. 17. listopad poté vstoupil do našich kalendářů jako Den boje studentů za svobodu a demokracii, aby po deseti letech z názvu svátku zmizeli studenti,[9] kteří stáli u zrodu tohoto boje. Dne 17. listopadu se chápou různé politické směry,[10] avšak pomyšlení na studenty se nám už jaksi vytrácí. Proto znovu vznikají petice požadující návrat Mezinárodního dne studentstva do našich kalendářů.[11][12]

Obrazem[editovat]

Videem[editovat]

Videa byla omylem natočena v menším rozlišení a s vyšší obrazovou frekvencí, takže se přehrávají jakoby zpomaleně. Nicméně i tak mají svou dokumentární hodnotu a ona zpomalenost jim dodává zvláštní rozměr.

Zdroje[editovat]

  • Čtete zprávu, která vznikla jako původní zpráva redaktora Kychot (diskuse, příspěvky) podle vlastního zážitku, který ručí za její pravdivost. Pokud se vaše informace o události liší, Wikizprávy uvítají, pokud je s uvedením zdrojů doplníte či uvedete na diskusní stránce.
  • Studenti nesmí k pamětní desce na Albertově, kam přijel prezident Zeman. ČT 24 [online]. 2015-11-17, rev. 2015-11-17 [cit. 2015-11-17]. Dostupné z: [9].
  1. HEŘMAN, Petr. Potlačuji to do nevědomí. 2.LF UK [online]. 2015-11-16 [cit. 2015-11-16]. Dostupné z: [1].
  2. 17. listopad 1989, 17. listopad 2015. 2.LF UK [online]. 2015-11-11, rev. 2015-11-16. Dostupné z: [2].
  3. KSČM chce vrátit do kalendáře Mezinárodní den studentstva. Týden [online]. 2013-12-26. Dostupné z: [3].
  4. Změnu názvu svátku 17. listopadu poslanci zamítli. Parlamentní listy [online]. 2014-02-13. Dostupné z: [4].
  5. Celý text projevu je přístupný na oficiálních stránkách vlády ČR: SOBOTKA, Bohuslav. Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky u příležitosti výročí 17. listopadu [online]. Vláda ČR, 2015-11-07, [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. (česky)
  6. Viz též: GAŠ, Bohuslav; KŘÍŽ, Jan. Vyjádření děkana a studentů k 17. listopadu 2015. Přírodovědecká fakulta [online]. 2015-11-17. Dostupné z: [5].
  7. Usnesení Předsednictva Studentské komory Rady vysokých škol ke konání veřejného shromáždění na Albertově dne 17. 11. 2015. SKRVŠ [online]. 2015-11-11 [cit. 2015-11-17]. Dostupné z: [6].
  8. MŇUKOVÁ, Dominika; SCHRÖDEROVÁ, Simona. Rektor a děkani UK se vyjádřili proti zneužívání 17. listopadu k projevům nenávisti a netolerance. Ukáčko [online]. 2015-11-12. Dostupné z: [7].
  9. 17. listopad, který byl předtím slaven jako Mezinárodní den studentstva, byl zákonem č. 167/1990 Sb. stanoven významným dnem ČSFR jakožto Den boje studentů za svobodu a demokracii a od roku 2000 je podle zákona č. 245/2000 Sb. slaven jako státní svátek České republiky – Den boje za svobodu a demokracii.
  10. SVOBODNÉ FÓRUM, ČTK. Výročí 17. listopadu v Praze: Přehled akcí + videopozvánka. Svobodné fórum [online]. 2015-11-17. Dostupné z: [8].
  11. Mezinárodní den studentstva do kalendáře patří! [online]. Petice24, 2013-11-27, rev. 2015-11-17, [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. (česky)
  12. HLUŠIČKOVÁ, Denisa. Petice za Mezinárodní den studentstva [online]. Národní parlament dětí a mládeže, 2015-10-05, [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. (česky)