Ve španělském divadle se neplatí za vstup, ale za smích

Z Wikizpráv
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Pátek

Cena: € 0,30

Může to být to revoluce ve způsobu, jakým diváci platí hercům a divadlům za předvedený výkon. Tedy aspoň v divadlech komediálních. Žádné vstupenky předem, ale cena za každý okamžik, kdy se hercům povede diváka rozesmát. Bez ohledu na to, jak fantasticky to může znít, je to už pravda. Barcelonské klubové divadlo TeatreNeu, které se věnuje žánru stand-up comedy, zavádí systém pay-per-laugh. Jeden smích vyjde na 0,30 eura, tedy něco přes osm korun. Divadlo k ceně říká, že „je v těchto dnech a této době docela rozumná“.

Myslíte si, že byste takový systém jako diváci snadno ošidili? Není to tak jednoduché. Identifikace smíchu se provádí automatem, před kterým se neschováte a který je založený na technologii rozeznávání tváří. Není tak nová, identifikaci úsměvu už umějí například některé fotoaparáty. A i když už prý několik návštěvníků přišlo do divadla se záměrem udržet smích na uzdě a vidět představení zdarma, zatím podle divadla s takovým předsevzetím nikdo neuspěl.

Autorem myšlenky placení za smích je reklamní agentura The Cyrannos McCann. Systém má divadlu pomoci v několika směrech. Má obejít loni zavedený systém zdanění vstupného do divadel. Navíc, pokud se budou diváci hodně smát, může i vydělat víc. Dosud byla průměrná cena lístku do TeatreNeu šest euro, takže 21. a každý další smích už bude pro divadlo ve srovnání minulostí ziskový. Pokud už naopak divák vysmál 24 euro, může se už dál řehtat do sytosti, protože víc mu systém nestrhne. Zdarma má potom smích v pořadí osmdesátý první, osmdesátý druhý…

Nejvíc ale zatím divadlo vydělalo na propagaci. Píší o něm média na celém světě. Ne každý je ale z nového systému nadšený. Britský deník The Guardian se nad ním docela pozastavil. Komentátor Brian Logan v závěru své zprávičky píše: „Já se směju rád. Jestli bych se ale smál stejně rád, kdybych se dostal do systému, který zpeněžuje můj smích a způsobuje, že si dávám pozor na každý smích, to není tak jasné.“

Ředitel londýnského klubu 99 Club James Woroniecki naopak vše přijal s úsměvem a Daily Mailu řekl: „Byl by to [pro nás] velký technický úkol, protože lidé se v 99 smějí tak často, že bychom museli mít platební terminál hned u každého místa k sezení.“

Divadlo se svou reklamní agenturou k novince dodává. že by se neměl rovnou zahrnovat ani systém pay-per-cry (placení za pláč) a pay-per-wtf (placení za údiv).

Zdroje[editovat]

  • LOGAN, Brian. Pay-per-laugh: the comedy club that charges punters having fun. The Guardian [online]. 2014-10-14 [cit. 2014-10-17]. Dostupné z: [1]. (anglicky)
  • The comedy club where laughing costs you money: Facial recognition tracks smiles and charges you each time you chuckle. Daily Mail [online]. 2014-10-10 [cit. 2014-10-17]. Dostupné z: [2]. (anglicky)
  • Pay per Laugh : TeatreNeu. Behance [online].  [cit. 2014-10-17]. Dostupné z: [3]. (anglicky)

Externí odkazy[editovat]