Přeskočit na obsah

Gratulace vítězným tenistům. Konečný stav Československo - Itálie 4:1

Z Wikizpráv

Neděle 7. prosince 1980

Předseda vlády ČSSR Lubomír Štrougal a tajemník ÚV KSČ dnes přijali v Hrzánském paláci družstvo československých tenistů, které vyhrálo ve finále Davisova poháru a poblahopřál jim k úspěchu.

Pozváni byli tenisté Ivan Lendl, Tomáš Šmíd, Pavel Složil a Jan Kodeš, nehrající kapitán Antonín Bolardt, trenéři Pavel Korda a Petr Huťka a další zástupci československého tenisu. Lubomír Štrougal jim blahopřál jménem federální vlády i prezidenta ČSSR Gustáva Husáka.

Utkání nakonec skončilo výsledkem 4:1, když v dnešních dvouhrách prohrál Šmíd s Barazzuttim ve třech setech a pak Lendl porazil Ocleppa ve dvou sadách.

Ohlasy účastníků

[editovat]

Šmíd zhodnotil za rozhodující moment svůj úvodní zápas s Panattou: „Bylo to jedno z nejtěžších utkání v mé dosavadní tenisové kariéře a jak se později ukázalo, byl to odrazový můstek k zisku cenné trofeje.“ Lendl k celému zápasu dodal: „Mám radost, že jsme předvedli našemu náročnému sportovnímu diváku dobrý tenis. Před vlastním publikem je to totiž daleko těžší než kdekoliv jinde.“

Italové ani v neděli nepřekonali zklamání z výkonu rozhodčích. Jejich nehrající kapitán Vittorio Crotta k tomu řekl: „Chci mladým československým tenistům blahopřát, ale nemohu zatajit zklamání nad způsobem rozhodování. To nebylo vždy objektivní, svou úlohu nesplnil ani hlavní rozhodčí Angličan Dereck Hardwick.“ Doplnil ho i Adriano Panatta, který svou gratulaci namířil „výlučně československým tenistům“.

Podle nehrajícího kapitána Antonína Bolardta je vítězství dokladem správné cesty, po které kráčí československý tenis: „Ivan Lendl a Tomáš Šmíd, kteří dnes patří k nejlepším světovým hráčům, převzali štafetu od Jana Kodeše, který v roce 1973 vyhrál Wimbledon, a ukázal svým mladším následovníkům cestu.“

Související zprávy

[editovat]

Zdroje

[editovat]
  • Vybojovali nejcennější trofej. Rudé právo [online]. 1980-12-08 [cit. 2012-04-09], s. 8.
  • ČSSR vítězem Davisova poháru. Rudé právo [online]. 1980-12-08 [cit. 2012-04-09], s. 1.